Centrum města omezením dopravy pouze umrtvíte

Pokud si někteří politici myslí, že když na menším městě zkomplikují v centru dopravu nebo dokonce vytvoří jen pěší zóny, tak že tam budou lidi radostně korzovat a nakupovat v roztomilých krámcích, tak se pletou.

Jsem o tom přesvědčený. K životu na menším městě patří auta. Pokud v centru dopravu zkomplikujete, život se přesune na okraj do obchodních center. Teda pokud vám na náměstí nestojí nějaká památka UNESCO a nejezdí k vám denně stovky turistů.

Menší příklad. Parkování na náměstí v Chrudimi se zase o trochu zkomplikovalo. Nově mohou být řidiči překvapeni, protože jakmile objeví parkovací automat, vyžaduje po nich značku jejich automobilu. Ne, opravdu si ji všichni nepamatujeme. A je nás takových hodně. Takže i mně se někde na Praze 5 po zavedení tohoto „moderního“ systému stalo, že jsem se od automatu odebral zpět ke svému autu, hledal jsem tužku a když jsem ji nenašel, tak jsem si značku fotil. Pak už jen stačilo pracně značku zadat a zaplatit. To vás dokáže naštvat, hlavně když spěcháte. A kdo měl radost, že v Chrudimi konečně může platit parkovné smskou, tak to už nově není možné. Radnice z toho po pár měsících ustoupila.

Vedení města by se mělo snažit parkování v centru lidem ulehčit, a zamyslet se nad tím, jestli by životu, zda-li se to dá životem vůbec nazývat, v centru města nepomohlo, kdyby se alespoň na chvíli dalo zastavit bez toho, aniž byste k automatu museli kvůli pár desítkám minut chodit a platit.

Naše centrum je polomrtvé, některé prodejny jsou opuštěné. Pro mnohé lidi je mnohem jednodušší jet si nakoupit k nějakému obchodnímu centru, kde na vás nečekají překážky v podobě plateb u parkovacích automatů. Radnice by tyto překážky měla snižovat a přinejlepším i odbourávat.

Živnostníci jsou z naprosté většiny poctiví lidé, kteří se perou se spoustou nových regulací ze strany vlády. Pojďme tedy místním živnostníkům ulehčit tím, že zjednodušíme parkování v centru města. Zároveň tak ulehčíme i parkujícím lidem, kteří ani mnohdy s novými automaty s displeji neumí. Posledně jsem staršímu pánovi pomáhal zaplatit hodinu parkování na novém automatu, protože prostě nevěděl, jak to má provést, a malý návod přímo na automatu mu příliš nepomohl. A to jsou nové automaty po pár měsících ještě novější, a navíc musíte zadávat značku automobilu.

Když jsem parkoval před několika lety v Tallinu, tak jsem si nemohl vynachválit, že stačilo napsat na papírek na palubní desku čas příjezdu a odejít. Hodina parkování byla zdarma, auta se střídala rychleji a řidiči nemuseli i kvůli nákupu v nějakém farmářském obchůdku, který trval do 15 minut, běhat k automatům. Místní také měli v autech malé papírové hodiny, takové ty co znáte ze školy z první třídy, kde jen zadali čas příjezdu a strčili je na palubní desku. Je to rychlé, vstřícné a funguje to v mnoha městech po celé Evropě a věřím, že i nyní v některých českých městech.

Inspirujme se třeba tímto příkladem. Nekomplikujme parkování. Neumrtvujme dále centrum. Naopak ho pojďme oživit. Mnohdy stačí i drobnosti a věci se dají do pohybu.

Josef Káles,
opoziční zastupitel Chrudimi

Zdroj: https://josefkales.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=648245

Druhé kolo prezidentských voleb bude o slušnosti

Někdy je třeba nehledět pouze na názory, ale na slušnost a sympatické vystupování. Podle toho se budu rozhodovat v dalším kole prezidentských voleb, které nás zanedlouho čeká.

Nechci sedět doma na zadku a jen kritizovat. Nepřijde mi to fér. Nechci také, aby za mě rozhodovali ostatní, to mi přijde nezodpovědné. Kandidáti nejsou dle mého gusta, názorově mi nesedne ani jeden. Ekonomicky mi oba přijdou příliš doleva. Za Milošem Zemanem jako sociálně demokratickým premiérem zůstaly i konkrétní kroky, které nebyly dobré. U Jiřího Drahoše je alespoň nějaká šance, že si zvolí jako poradce nějaké liberální ekonomy. A že se o tom šušká.

Z pohledu euroskeptika je to s oběma kandidáty „prašť jak uhoď“. Oba dva jsou eurofederalisté, kteří na rozdíl ode mě věří tomu, že se lidem v Evropě bude dařit lépe, když budou řízeni centrálněji a vše bude jednotnější (pravidla, daně apod.). Jsem přesvědčen o opaku, tedy že nám všem bude lépe, když si země budou v daních a v legislativě konkurovat. Konkurence je hnacím motorem rozvoje prosperity. Ale budou spolupracovat jinak – třeba na společné obraně pod vlajkou NATO nebo na zóně volného obchodu.

V čem je mezi kandidáty výrazný rozdíl? Určitě je to schopnost reprezentovat zemi. Miloš Zeman na tom není zdravotně vůbec dobře, to musí uznat snad každý. Prezident musí být vytížený. Musí nás reprezentovat v zahraničí. Musí vytěžit mandát naplno. Toho není Miloš Zeman už schopen, možná tak ve výjimečných případech, kdy je pozvaný do nějakého autoritativního režimu na východ od nás.

Jiří Drahoš přes všechny názorové odlišnosti mi připadá jako slušný člověk, který by naši zemi reprezentovat mohl a který bude respektovat Ústavu ČR. Nepřipadá mi jako člověk schopný vzdorovat takovým dravcům, jako je Andrej Babiš. Rozhodně ale nevěřím, že mu bude více pomáhat, než to v současnosti dělá Miloš Zeman.

Chtěl jsem prezidenta, který je silnou osobností. Někoho, kdo se vyzná v politice a není úplným nováčkem. Má blízké názory zejména na ekonomické otázky a bude mít dostatečnou odvahu vzdorovat Andreji Babišovi. Takový člověk se ale do druhého kola nedostal. Proto mi nezbývá, než volit menší zlo v podobě Jiřího Drahoše, a dát mu šanci se předvést. Zeman tu šanci dostal, naprosto ji promarnil a úřad prezidenta republiky zostudil.

Proto budu volit Jiřího Drahoše.

 

Uznejme nezávislé Katalánsko

V sobotu jsme oslavili 99 let od vzniku samostatného československého státu, který byl vyhlášen protiústavně a bez referenda. A bylo to dobře. Nicméně asi den před naším největším svátkem vyhlásilo protiústavně, ale…

ale po referendu, nezávislost Katalánsko. Jak zareagoval náš stát? Odmítl jej uznat.

Možná si vzpomenete z dějepisu, jak vznikal náš samostatný stát. Ačkoliv za myšlenku nezávislosti bojovali delší dobu některé naše osobnosti, např. Alois Rašín, všechno nabralo docela rychlý spád v několika málo měsících. V polovině července 1918 vznikl Národní výbor, který 28. října vydal zákon o zřízení samostatného československého státu.

Katalánci za nezávislost bojují mnohem déle a celý proces vyhlášení nezávislosti se táhne roky. V roce 2014 proběhlo nezávazné referendum, nebo možná přesněji řečeno šlo o anketu, ve kterém hlasovalo asi 40 % Katalánců, z nichž přes 80 % vyjádřilo požadavek, aby Katalánsko bylo nezávislým státem. V dalším roce se konaly katalánské parlamentní volby, ve kterých s přehledem zvítězily separatisté a získaly 72 křesel ze 135, přičemž v katalánském parlamentu také sedí představitelé stran, které požadují alespoň referendum o nezávislosti vyhlášené centrální vládou. Snad jen odnož vládních lidovců požaduje, aby v Katalánsku referendum neproběhlo. Po těchto volbách se v lednu stal katalánským prezidentem Carles Puigdemont. Separatisté ve volbách slibovali nastartování procesu vzniku nezávislého katalánského státu.

Píše se rok 2017, proběhlo referendum o nezávislosti Katalánska, v kterém drtivě zvítězili separatisté. Španělská vláda se během referenda rozhodla „vtlouct sounáležitost Kataláncům obušky do hlavy“ a poslala na ně národní gardy. I teď španělská vláda dělá vše pro to, aby celá krize dopadla ošklivě a trápením na obou stranách. Poslat do Katalánska bezpečnostní složky a zbavit je autonomie ničemu nepomůže, situaci to jen vyhrotí a zhorší vztahy mezi oběma zeměmi na desetiletí dopředu. Jak normálnímu Španělovi ublíží, když se Katalánsko osamostatní? Absolutně nijak. Naopak Katalánec toužící po nezávislosti na tom bude líp, protože si splní sen.

Nechme Katalánce určit si svůj vlastní osud. Pomožme jim splnit si sen, tak jako jsme si ho splnili my v roce 1918. Neznehodnocujme naše dějiny tím, že odmítneme nezávislé Katalánsko uznat. Buďme vstřícní.

Zdroj: https://josefkales.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631671

Katalánsko mlácené. EU mlčí

Je neuvěřitelné, jak přistoupila španělská vláda k referendu, které se pokusila zorganizovat katalánská vláda. A EU? Mlčí. V případě soudní reformy Polska však Evropská komise nešetřila výhružkami.

Copak pro všechny členské země neplatí „stejný metr“?

V Katalánsku se konalo referendum o nezávislosti. Podle španělského ústavního soudu nebylo platné. Namísto toho, aby španělská vláda zachovala chladnou hlavu, tak poslala na Katalánce policisty z ostatních regionů, kteří s obušky v ruce bránili lidem vyjádřit jejich svobodný názor. Při sledování záběrů, kde nemilosrdně španělská národní garda mlátí staré lidi a tahá ženy za vlasy, si říkáte, jak je tohle v členském státu Evropské unie možné.

Jak si vůbec může španělská vláda myslet, že násilím přesvědčí Katalánce o tom, že nemají chtít nezávislost. Obušky lidem sounáležitost do hlavy nevtlučete. Lze nyní očekávat, že se k separatistům přihlásí ještě více lidí. Kdo by chtěl také být součástí státu, který násilím umlčuje své občany? Španělská vláda mohla nechat proběhnout podle jejich zákonů neplatné referendum a celá bitva se mohla odehrát v rovině soudů a diplomacie, ne na ulici.

Věci se daly do pohybu a jsem přesvědčený o tom, že není jiné cesty, než Katalánce nechat určit osud jejich země. Příkladem může být rozdělení Československa, po kterém jsou vztahy mezi oběma zeměmi na výborné úrovni. Takto by to rozhodně nebylo, kdybychom na Slováky, kteří jednostranně vyhlásili nezávislost, poslali těžkooděnce.

V EU platí dvojí metr

Neuvěřitelné je také sledovat postoj Evropské komise. Ta v případě reformy polského soudního systému nešetřila výhrůžkami na adresu polské vlády. Prohlášení o tom, jak Polsko potlačuje demokracii, střídaly proklamace o odebrání hlasovacích práv Polsku nebo o zastavení dotací ze strukturálních fondů. A v případě Španělska? Ticho. Evropská komise mlčí. Ačkoliv španělská vláda mlátí lidi, kteří chtějí demonstrativně prezentovat svůj názor vhozením hlasu do urny.

Domnívám se, že nezbytností demokracie je dělba moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, a proto mi rovněž nevoní polské reformy. Nicméně není možné, aby Evropská komise přistupovala odlišně ke dvěma zemím, a to proto, že jedna vláda je euroskeptická a druhá eurooptimistická. Ne, EU nemůže za situaci v Katalánsku, ani Polsku. Ale její přístup k událostem v obou zemích je na pováženou.

Evropa potřebuje změnu. Od politiků žijících ve skleněných zámcích a odtržených od každodenního života, ke spolupracujícím zemím bez byrokratického molochu. Evropa si zaslouží volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu bez zbytečných regulací, kontraproduktivních dotací a drahých evropských politiků a byrokratů. Můžeme to změnit.

Putin není náš spojenec

Dnes si připomínáme smutné výročí 49 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do naší země. Jedna z nejtemnějších událostí moderních českých dějin změnila postoj veřejnosti k Sovětskému svazu.

Takzvané bratrství se Sovětským svazem zničilo mládí našich rodičů, milionů Čechů. Kvůli poválečnému nástupu totalitní komunistické vlády jsme se na desetiletí proměnili v nedemokratickou zemi, která zaostávala za liberálním a protržním Západem. Rok 1968, i přes svá negativa, přinesl jednu aspoň trochu pozitivní věc, a to zhoršení vnímání Sovětského svazu, který tak nadobro přestal být vzorem.

Je těžké srovnávat Sovětský svaz s dnešním Ruskem, je však zřejmé, že Putinův režim je nedemokratický. Pokud chce někdo srovnávat stav demokracie, svobody a politického systému v Rusku a v zemích západní Evropy s tím, že je Západ, kvůli „ovlivněným“ médiím a stále narůstajícímu počtu regulací všech oblastí života, stejný, ne-li horší než Rusko, strašně se plete. Ano, Evropa se mění a s ní se mění i Česká republika, v posledních letech přibývá regulací a zákazů. Dochází k utahování šroubů. Řešením však rozhodně není příklon k Rusku, ale liberalizace našich zákonů a znovunabytí nezávislosti v mnoha oblastech politiky.

Putin není náš spojenec. Rusku se nedá věřit, stejně tak, jako se nedá věřit dalším nedemokratickým režimům. Rusko opakovaně narušuje suverenitu jiných států. Ruské firmy by však měly zůstat naším obchodním partnerem. Jak totiž říkal již francouzský myslitel Frédéric Bastiat: „Pokud nepřekračuje hranice zboží, budou je překračovat vojáci.“

Udržujme naši západní orientaci, zůstaňme součástí Severoatlantické aliance, ale usilujme rovněž o to, abychom byli svobodnou, nezávislou a suverénní zemí, která nemusí poslouchat Moskvu, ale ani Brusel. Buďme spojenci západních zemí, ale můžeme být také obchodními partnery s celým světem. Máme na to.

Josef Káles,
lídr kandidátky v Pardubickém kraji, místopředseda Svobodných, zastupitel Chrudimi

P.S: A jednou se třeba probudíme, a všichni komunisti budou v …

Braňme svobodné a demokratické obce

Zrušení obecních zastupitelstev a zavedení samovlády přímo voleného starosty, to je nový nápad hnutí ANO a Andreje Babiše. Jde o naprosté nepochopení demokracie a snahu udělat z českých obcí a měst „firmy“ řízené jedním člověkem bez jakékoliv opozice.

„Základem svobodného státu je svobodná obec,“ píše se ve Stadionově obecním zřízení z roku 1849, kdy prakticky vznikla svobodná obecní samospráva (připomíná to ve své publikaci Komunální politika Stanislav Balík, vřele doporučuji). Již od této doby byly obce spravovány obecními výbory a obecními představenstvy, resp. purkmistrem s radními. Výbory volené na tři roky schvalovaly to hlavní – obecní rozpočet, měly moc usnášecí a dozorčí.

Výhodou kolektivních orgánů je to, že v nich je zastoupeno více názorů, pohledů na věc a že v nich obvykle sedí opozice, která kontroluje počínání vedení obcí a měst. Současní zastupitelé mají pravomoc předkládat návrhy, mají právo vznášet dotazy na radu, organizační složky, zaměstnance úřadu nebo také na příspěvkové organizace založené městem, přičemž musí dostat do 30 dnů odpověď. Díky těmto pravomocím mohou zastupitelé kontrolovat vedení obce, které je tak pod určitým tlakem a nemůže si dovolit všechno. Dle návrhu hnutí ANO by ale žádná opozice neexistovala, prakticky by to znamenalo konec demokracie v obcích a městech, tedy v institucích, které jsou ve svobodné společnosti velmi důležité.

Možná to pro některé voliče může být dobrý nápad, když si řeknou, že se konečně politici přestanou hádat a když se zvolí dobrý manažer, který bude makat, všechno potom bude dobře šlapat. Nenechte se mýlit, systémy bez opozice a kontroly vedou k totalitě. Jednou z charakteristik demokracie je svár, střet, polemika (polémos). Střet není nic špatného, celá politika je o střetu různých názorů, ale pokud je tento střet veden slušně, tak je vždy přínosem.

Braňme proto obecní zřízení, které je svobodné a demokratické, kde je nejen vedení,  ale i jeho kontrola v podobě opozice. Obce navíc mohou převzít některé pravomoci z centra, aby rozhodování bylo blíže lidem. Dejme jim možnost rozhodovat i o výši peněz, které lidem vezmou, a to s limitem nepřekračujícím dnešní daňové zatížení. Komunální politika se stane plnohodnotnou politikou, když si obec na rozdíl od dnešního státního přerozdělování sama určí, jestli na svůj provoz potřebuje méně peněz od svých obyvatel. Mezi obcemi vznikne i daňová konkurence, která bude obec navíc tlačit k tomu, aby vybírala méně peněž a aby se starala o to, co je důležité – opravené a uklizené chodníky a veřejná prostranství, fungující malý úřad a opravený městský majetek. A aby neutrácela za nesmysly v podobě různých převychovávacích projektů nebo třeba megalomanských školicích a jiných center.

Máme na to mít obce, které jsou svobodné, demokratické a fungující.

Josef Káles,
zastupitel Chrudimi a místopředseda Svobodných

Otevřený dopis chrudimským zastupitelům

Vážení zastupitelé,

protože po volbě členů Finančního výboru Zastupitelstva města Chrudim nebylo možné otevřít rozpravu, volím tuto formu vyjádření. S velkým znepokojením jsme s kolegou Lichtenbergem sledovali výsledky volby Josefa Lebdušky do tohoto orgánu města. Děkuji té menšině, která náš návrh podpořila.

Je obrovskou ostudou, jak se většina z Vás staví k člověku, který spoluvybudoval firmu, která je zaměstnavatelem desítek občanů z Chrudimi a okolí. Josef Lebduška je ekonom, člověk s manažerskými zkušenostmi ze soukromého sektoru, které hlavně ve vedení města tolik chybí. Aniž byste řekli jakoukoliv námitku na zasedání, tak jste hlasovali proti nebo se zdrželi a Josef Lebduška nebyl zvolen. Neznám tedy důvody, které Vás k tomu vedly. Nicméně je obrovskou neúctou hlasovat proti takovému člověku bez jakéhokoliv vysvětlení. Svobodní tak nemají zástupce ve Finančním výboru.

Domnívám se, že ve Finančním výboru, stejně tak jako v Kontrolním výboru, by měli sedět zástupci všech stran demokraticky zvolených do zastupitelstva. S kolegou Lichtenbergem jsme podpořili Vaše nominanty do tohoto orgánu, ačkoliv jsme s nimi nebyli v názorové shodě. Ale myslím si, že to v tomto případě patří k demokracii. Vy jste se zachovali naopak a rozhodli jste se ignorovat stovky občanů Chrudimě, kteří našemu směru důvěřují.

Proto Vás žádám o vyjádření. Byl bych rád, abychom tyto nominace respektovali, ať jsme v koalici nebo opozici.

S pozdravem,
Josef Káles,
zastupitel města Chrudim za Svobodné

Zákaz kouření přinesl další utrácení veřejných peněz

Obce a města si problém s vyhnáním kuřáků na chodníky uvědomily později a začaly je různě řešit. Domníval jsem se, že zákaz kouření v restauracích povede k úvahám o zákazu kouření na ulici, píše Josef Káles. Politici „nezklamali”.

Před více než dvěma lety jsem psal o tom, že si podporovatelé zákazu kouření v restauracích neuvědomují, jaké přinese další problémy. Například to, že kuřáci budou chodit kouřit před hospody a asi si u toho šeptat nebudou. Soucítím s lidmi, kteří bydlí ve městech a budou muset snášet hluk, stejně tak jako soucítím s provozovateli hospod, kteří už si nemohou svobodně určit, jestli se v jejich podniku smí, či nesmí kouřit. A také soucítím s kuřáky, kterým politici říkají, co je pro ně dobré a co ne.

Obce a města si problém s vyhnáním kuřáků na chodníky uvědomily později a začaly je různě řešit. Domníval jsem se, že zákaz kouření v restauracích povede k úvahám o zákazu kouření na ulici. Politici „nezklamali”, takové vážně míněné diskuse jsem už zaslechl. Nenapadlo mě však, že některá města, navíc vedená takzvanými pravicovými stranami, k tomu začnou vymýšlet nesmyslné „pomocné stráže veřejné bezpečnosti”, tedy brigádnické hlídky, které budou domlouvat kuřákům, aby na ulici mluvili potichu. Tyto hlídky budou samozřejmě placené z veřejných peněz.

Dostavily se také debaty o tom, jestli by nebylo dobré zakázat například bůček nebo jestli podobná jídla aspoň více nezdanit. V nějakém diskusním pořadu jsem slyšel pana doktora Pafka, jak mluvil o tom, že je potřeba více zdanit tučná jídla, protože lidem škodí. Zjistil jsem, že když mluví pan doktor, tak mi to také psychicky škodí, ale nevolám po tom, abychom mu zakázali mluvit nebo jej více zdanili. Stačí si ty diskuse vypnout, člověku je hned líp. Stejně tak vás nikdo nenutí chodit do zahulených hospod, když vám to nedělá dobře. Stačí tam prostě nechodit. Nemusíte také chodit na diskotéky, když nemáte rádi hlasitou hudbu a ničí vám ušní bubínky. To je svobodná volba.

Odmítněme nesmyslné omezování našich svobod, dříve než bude pozdě. Zastavme spirálu zákazů, než nabere ještě větší rychlost. Nevytvářejme svět, kde je ke všem přistupováno jako k nesvéprávným bytostem.

Josef Káles,
místopředseda Svobodných a lídr kandidátky v Pardubickém kraji

Ústava není toaletní papír

Nevím, jestli jste také cítili to obrovské zklamání z chování našeho nejvyššího ústavního činitele. Já docela ano, ale chápu, že mnozí už ani ne. Zvláštní je to slovo „ústavní“. Nejvyšší ústavní činitel má problém respektovat Ústavu, základní zákon našeho státu, a to určitě není známka zdravého demokratického státu.

Můžeme mít jakékoliv výhrady k postojům a fungování našeho premiéra, nicméně je to demokraticky zvolený předseda vlády naší země, a proto je jakékoliv drzé chování k němu projevem neúcty k této funkci a projevem špatného stavu politické scény u nás. Prezident musí respektovat tuto pozici, musí respektovat Ústavu, která platí pro všechny politiky. A pokud chce tyto zvyklosti měnit, musí je měnit demokratickou cestou a ne chovat se takto nevhodně.

Měl jsem mnoho výhrad k vládě ODS, TOP 09 a Věcí veřejných vedené premiérem Petrem Nečasem. Nelíbilo se mi zavádění nových daní a zvyšování těch současných, zvyšování byrokratické zátěže nás všech, ale premiér Nečas se zachoval v porovnání s Andrejem Babišem velmi dobře, když rezignoval na svou funkci. Je paradoxní, že hnutí, které vyrostlo na kritice zneužívání moci veřejných činitelů a na slibu zlepšení „politické kultury“, nyní předvádí v osobě Andreje Babiše mnohem horší věci.

Jak z toho ven? Problém není v lidech, politika je mnohem více ovlivněna nastavením pravidel. Moc politiků a úředníků neustále roste, stát se zvětšuje a mnohem více ovlivňuje každodenní život nás všech. Takové prostředí láká právě lidi, jako je Andrej Babiš. Lidi, kteří zneužívají systém, vydělávají na něm, tedy na veřejných penězích. Prostředí, kde vede zákonná povinnost k výdělku několika málo osob, je naprosto zkažené a je oprávněné nazývat ho oligarchií.

Jedinou cestou, jak z něj ven, je omezit moc politiků, kteří v posledních týdnech převádí tragikomedii, která nemá konce. Důvěřujme více lidem. Vraťme rozhodování k nim, protože lidé ví mnohem lépe než jen hrstka vyvolených, co je pro ně vhodné. Ví mnohem lépe, jak naložit se svými penězi. Obejdeme se bez dotací zvýhodňujících a korumpujících určité oblasti. Pojďme vrátit rozhodování do rukou daňových poplatníků. Máme na to udělat z České republiky zemi, která prosperuje.

Josef Káles,
místopředseda Svobodných a volební lídr v Pardubickém kraji

Jsme země plná šikovných lidí

Píše se rok 1924 a Československo je 10. nejbohatší zemí na světě. Patřili jsme mezi průmyslově nejvyspělejší země, byli jsme výkonnostně zemí srovnatelnou se Švédskem. Za námi bylo i Nizozemí nebo Německo. Když to šlo tehdy, tak proč ne teď. Máme na to vrátit se na světovou špičku!

Česko bylo, je a bude zemí plnou velice schopných a šikovných lidí. Naše země patřila mezi světovou špičku nejen v oblasti vzdělanosti. Ano, je to už dávno a svět se výrazně změnil, to však neznamená, že bychom se nemohli zpět mezi nejbohatší vrátit.

Když se malou chvilku zamyslíte, co vše jsme dali světu, kdo nás kde proslavil a čím se můžeme všichni pyšnit, vymyslíte dlouhý seznam věcí a jmen. Tak třeba: Tomáš Baťa a jeho cenově dostupné boty pro celý svět, František Křižík se svou obloukovou lampou, Emil Kolben se svým společníkem, auta sestrojená Laurinem a Klementem jako základ pro světovou značku Škoda nebo elegantní automobily Josefa Sodomky později převedené pod značku Karosa, kopřivnická Tatra a její proslavené vozy všeho druhu, motocykly Jawa, nejlepší plzeňské pivo, kostkový cukr z Dačic, Heyrovského polarograf, lodní šroub Josefa Ressela, kontaktní čočky Otta Wichterleho, prvotřídní klavíry Antonína Petrofa, Prokop Diviš a jeho hromosvod, nejkrásnější modelky, vytrvalí sportovci od nestárnoucího Jaromíra Jágra či Petra Čecha po sportovkyně jako Petru Kvitovou či Gabrielu Koukalovou, verzatilka značky Koh-i-noor, plakáty Alfonse Muchy, proslulé sklářské umění nebo vynálezy v oblasti obrany jako je radar Věra.

„Za největší hřích, páchaný na lidech, pokládal politiku, jež učí hledat pramen existence v prošení, v běhání za podporou, za subvencemi apod.“ (Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, str. 157)

Nežijme minulostí, inspirujme se v ní. Následujme postupy, které přinášejí větší prosperitu a mezi takové kroky určitě patří zjednodušení zákonů, zjednodušení podnikání, omezení byrokracie a mnohem menší státní přerozdělování či menší vliv státu na naše životy. Vždyť v roce 1920 bychom slavili den, kdy přestáváme pracovat na stát v únory, nyní pracujeme na stát až do června. Pár hlav ve vládě nikdy nenaplánuje věci lépe než rozhodnutí každého občana této země.

„Chci dokázati ne slovy, ale skutky, že závod dle našich zásad spravovaný, jest v konkurenčním zápase nezdolný i vůči nejsilnější konkurenci. K této své práci nepožaduji podpory od nikoho, jmenovitě ne od státu. K této své práci potřebuji jediné – aby mi bylo dovoleno pracovat.“ (Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, str. 274)

Nechme všechny šikovné, aktivní a schopné lidi se nadechnout, nesvazujme je zbytečnými regulacemi či nařízeními. Jedině poté naše svoboda, životní úroveň či příjmy porostou. Máme na to být bohatou a suverénní zemí.